VI. Nesmějte se pavučince

By Jan Neruda

Nesmějte se pavučince

na mých vlasech, kamarádi,

nesmějte se do očí nám,

že se máme s mladou rádi!

Třeba bylo pozdní lásce

jako v sadě na podzimi:

kapky mlhy po travině,

bílé kvítko mezi nimi –

předce i to pozdní kvítko

ještě těší mladou duši,

pěkně hustým vlasům dívčím,

pěkně plným ňadrům sluší.

Bílé kvítko jahodové,

sedmikrása bělolistá –

a má zšedlá hlava má snad

na těch ňadrech také místa.