VI. Od rána až do poledne

Od rána až do poledne

svírala tě dusná síň,

potil jsi se v školním prachu,

nuž, kam nyní, milý brachu?

V náručí mě, hvozde, viň!

V lesy, v háje bez starosti,

bez prachu a klepu zas,

v milá nísta družných ptáků,

od fiflen a od šosáků

na přírody hodokvas!