VI. PANU FRANTIŠKOVI HOLEČKOVI, kaplanu Blovickému v Čechách.

„Ve zbořené kapli“ vážné dumy – –

ve čtenáři rázem dechy tlumí;

slyší, co Tvůj něžný mluví ret,

vábný jest mu s Tebou v azur let.

Minulost mu jevíš lepší, vážnou,

přítomnost mu kreslíš zhusta vlažnou;

Tobě lidská dcera, lidský syn

vřelé díky vzdává za pokyn.

Obraznost dal duchu Tvému živou

věčný Pán Bůh rukou dobrotivou;

ó kéž nikde neupadne v zmar

ten Tvůj vzácný, drahocenný dar!

Tu Svou hřivnu pěstuj neustále

trojjednomu Bohu ke cti, chvále;

záslužná Tě práce neunav,

Církev Páně a Svůj národ slav!

Pěvců kruh Tě po bratrsku vítá,

moudrý čtenář rád Tvé básně čítá;

Ty mu dlouho, obětavě služ,

v pravdě svaté, ve ctnostech jej tuž!