VI. POLKA.

Pod okny zvučí polka,

ji hraje flašinet, –

ó darmo, milá holka,

tě hledá chmurný hled.

Kdys při té polky zvuku

jsem letěl s tebou v sál,

plam lásky ve rozpuku

nám v mladých srdcích plál.

Však tys mi zašla s očí,

když zašel masopust, –

dál svět se nudně točí

a je tak děsně pust.

Je léto a je parno,

dál hraje kolovrat –

ó je to nyní marno

na tebe vzpomínat.

Zda navrátí se jednou

zas tentýž plesů čas –

a zda mé oči shlédnou

tam také tebe zas?

Ó jak jsme při kvapíku

tak sobě žili jen –

teď hudba stichla – v mžiku

zas rána na buben –

a dál to létlo v zmatku –

ah, hořko vzpomínat,

ó ustaň kolovrátku,

ať vzpomínkám lze spát!