VI. Slyš! cvrček ozývá se od moruše

Slyš! cvrček ozývá se od moruše

a brhlík hvízdá –

A jako z hnízda

vzpomínky pěnicemi letí z duše...

Já na mech sed’, Ty bylas u mne ještě –

v klín sprchnul květ Ti se zlatého deště

a tváře zruměnilo štěstí.

A nad námi zoravi táhli s jarní věstí.

V té sladké chvíli

se naše duše spolu zasnoubily.