VI. Sonet bez myšlénky.

Proč jen tu tužku dneska beru?

Co psát? – Vždyť nechci ani psát...

Nic nemyslím... nic nevím věru...

a nemám čeho litovat...

Jak by má duše zašla spat,

já bez ní žiju v jakéms šeru...

Nic nemám, čemu bych byl rád...

a nejsem mrzut... K podvečeru

se chýlí den... byl pěkný snad –

však co mi po tom?... Na nádheru

zřím oblaků – nu, barev sklad –

však co s tím dál?... Ten času spád

teď necítím... Což to snad chvilka jesti,

kdy dotkne se nás necítěné štěstí?...