VI. Staré domy.

Mám přítmí domů starobylých rád

i plíseň páchnoucí vždy z jejich klína,

jich schody prošlapané, sklepů chlad,

z nichž vane vůně zavlhlá a líná.

Vybledlé tapety, jichž květů řad

se na zdích komnat v sešlé věnce spíná,

zřím v přítmí domů starobylých rád

i v plísni páchnoucí vždy z jejich klína.

V nich hledám stopy dávno mrtvých vnad,

kdy lidé jiní, doba byla jiná,

a mrtvých bytostí dech častokrát

já tuším z přítmí starých domů vlát

i z plísně páchnoucí vždy z jejich klína.