VI. Svázala raneček,

Svázala raneček,

na cestu se dala,

kudy šli vojáci,

po cestě se ptala.

– Jaké to, matičko,

po vojácích ptaní,

vždyť vy jste už stará

k jejich milování.

Za vojáky přece

moje srdce touží,

já je najít musím,

synek můj tam slouží.

– Synek váš už není

ve vojanském svazku,

ach, on se zastřelil

pro nešťastnou lásku.

Šidíte mne páni,

lživá jsou ta slova,

syn můj ještě žije,

matku v srdci chová.

Vždyť já jsem mu řekla,

matka přeubohá:

nezapomeň na mne,

ni na pána boha.

– Zapomenul na vás,

na svět, kamarády,

pro to děvce jedno

zhubil život mladý.

– Pro to děvče jedno

pro vojanskou svízel,

se střelbou a hudbou

pod hlinou nám zmizel.

Ach synku, synáčku,

to ta vojna dělá,

že jsi na matičku

zapomenul zcela.

Ach synku, synáčku,

žes nevzpomněl na ni,

byl bys ještě doufal

v boží slitování.

Byl bys v jejím klíně

vyplakal svůj smutek,

nebyl by ji zabil

ukrutný tvůj skutek.