VI. Synu můj! vše živobytí

Synu můj! vše živobytí

Duše moje zasvětila,

By jen mohla docíliti –

Cnost by se ti zalíbila!

Zákonů ti nechci dáti;

Nad ně mohu tebe vznésti,

Možno-li jen ukázati,

Šlechetnost jak krásná jesti!

Vůle vůli podrobená

Nehoda jest šlechty cnosti;

Vůle s cností spřátelená –

Tato nezná povinnosti!

Kdo jen proto k cnosti čelí,

Že k tomu kdos ponabízí,

Aneb že to kdosi velí,

Otrokem jest vůle cizí.

Kdo však to, co rozum chválí,

Z lásky, ne však povinnosti,

Chce a od zlého se dálí –

Milencem ten sluje cnosti!

Cnost jest anjel, jehož kráse

Nic nemůž se vyrovnati,

Kdo ji poznal v plném jase –

Ten ji musí milovati!

Cnost jest krásy tak mohoucí,

Že ji musí rozum ctíti,

Že ji musí srdce tlouci,

Že ji musí vůle – chtíti!