VI. Tak jsem děl, ve víru nových světů

Tak jsem děl, ve víru nových světů

vůlí svou chtě sil svých zůstat bohem;

volalať mne sláva jasným rohem,

nač mi tedy berlí dětských kmetů?!...

Spěchaje dobývat vlasti z mrtvých vstání,

pohrobiv svou lásku, zapřev sebe,

mněl jsem, osudů že hvězdy strhnu s nebe,

nesešlou-li povinné mi požehnání.

Nespasí-li nás tu dobrý bůh,

pomoz bujarý nám, vlastní, smělý duch!