VI. TATÍČKU NÁŠ.

Tatíčku náš milený.

jste vy nějak schýlený –

jako byste sám to nebyl,

tak jste celý změněný!

Na dvoře a na mlatě,

jak byste měl závratě,

tuhle, když jste večer přijel,

vypadly vám opratě.

Klopotit se den co den,

kterak nebýt unaven,

od jara až do podzimku,

a to všechno pro nás jen!

Zítra, chcete, nechcete,

jen si hodně pospěte,

že už také hoch jsem statný,

ráno vidět budete.

Volky, krávy krmeny,

koně jako jeleny;

však vy si mne pochválíte,

tatíčku náš milený!