VI. Te Deum laudamus

Tebe, Bože, chválíme,

tys náš Pán, tě slavíme,

tebe Otce věčného,

ctíme z srdce celého,

veškeren svět tebe vzývá;

nebesa tě hlásají,

všecky mocy plésají,

kůr všech anjelů ti zpívá.

Všickni cherubínové,

tež y serafínové

chválu tobě vzdávají,

dnem y nocý volají:

Pán Bůh, jenž jest mocen všeho,

svatý, svatý, svatý jest,

buď mu díkčinění, čest,

plné jest vše slávy jeho.

Apoštolé zvolení,

s proroky jsouc spojeni,

zástup mučedlníků ctných,

v bílé roucho oděných,

všickni tebe v nebi chválí;

cýrkev svatá na světě

všudy oslavuje tě,

mocný nebe, země Králi.

Vyznává tě stádce tvé,

Otče slávy nesmírné,

vyznává y milého

tvého Syna pravého,

plného tvé velebnosti;

vyznává též mocného

vůdce, Ducha svatého,

kterýž vede k pravdě, k ctnosti.

Králi slávy, Ježíši,

jenž Syn Otce věčný jsy,

chtěv dát hříšným spasení,

snížil sy se k vtělení,

vstoupils v život panny čisté:

z hrdla smrtis vydobyl,

v nebesích pak nadobyl

království svým věrným jisté.

Nyní v slávě v nebi jsy,

na Otcově pravicy,

Boží mocý kraluješ,

odpůrce své skrocuješ,

čekáme, bys k soudu sstoupil;

prosýme, nám sluhám svým,

proukaž se milostným,

nebs nás drahou krví koupil.

Spoj nás, Kryste, s svatými,

v slávě plésajícými,

rač sám lid svůj spasyti,

na svou cýrkev vyliti

hojné s nebe požehnání;

řeč a zvyš ji na věky,

dobrořečíme ti vždy,

chválíme tě do skonání.

Chraň nás od hříchu v ten čas,

vyslyš pokorný náš hlas,

smilování žádáme,

na milost tvou čekáme,

prosýme tě s důvěrností;

v tebe Pane doufáme,

v tobě víru skládáme,

nepohnemť se na věčnosti.