VI. To vše je marné, snaha lichá,

To vše je marné, snaha lichá,

co zákonů těch nešetří,

jimiž se poupě stává kvítkem

a ptáče pánem v povětří.

To jest ta nedorčená věta

té Sisyfovy pověsti:

vyvalte rozpor až tam na vrch,

a svalí se, vám v neštěstí.

To zapírejte si, jak chcete:

co s přírodou je v neshodě,

má smrti znak již na svém čele

a kletbu ve svém průvodě.

Tu žádný nepomůže úskok:

dokud vše chcete po zpátku,

vpřed ani o krok nedojdete

a ve všem jste jen v počátku.

Ten list již napsán písmem písma

do samých světa základů,

a co již i těm kvítkům svato,

vám nesmí býti v závadu.