VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme

Toť jednoduché: Spolu půjdeme

nad bystřinami, propastí a srázem.

Kapuji svoji někde najdeme,

a za Kapují hynout budem mrazem.

A dívati se budem’ do mračen

a v nervech našich vzroste nová síla.

Nasypem’ růže v klín si. Přejde den

a přijde noc, jak od počátku byla.

A nebe bude zlé a vzdálené.

A nebe bude legendárně hluché.

Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne.

A potom umřem’. Je to jednoduché. –

Ten drtivý mi stiskl prsa sen:

tak poníženou, slabou tak Vás zříti.

My spolu nešli. Hledím z duše ven.

Den zhasíná. A musilo tak býti.

Pro úsměv ženy nejsa narozen,

já ztroskotal. A Vy jste byla osud.

To potměšilý, tíživý byl sen.

Mám přec jen sílu: Hle, já žiji dosud!