VI. Ty vzore krásy dívčiny!

Ty vzore krásy dívčiny!

Jak mezi kvítím k lesku růže,

Tak nejvíc k tobě, děvo, může

Z celičké ženské pleti

Hoch láskou zahořeti.

A když tak krásná – ty se ptáš –

Proč pláči, uhlídám-li tebe?

O ukrutnice, ptej se nebe,

Proč tolik rosy padne

Za noci krásné – chladné?