VI. Tys děl, že máš mne rád?

Tys děl, že máš mne rád?

Ó neklamal mne sluch?

Ozvěnou tisíckrát

to odvětil můj duch.

Ten všední slova zvuk

jak často zazněl tam,

a pramenem byl muk

a vždycky skrýval klam.

To býval touhy trest,

lék, v němž se skrýval jed.

Dnes totéž slovo jest –

však jiný děl je ret.

Zda pravdou je ten hlas

a věčnou spásou on?

Zda vzkřísení to čas,

či hranou zazněl zvon?