VI. U bledé Tvojí mrtvoly

U bledé Tvojí mrtvoly

mé sny teď všecky klečí.

A touha letí do polí

za měkkou stopou něčí.

Jenž ruku dal Ti na čelo

tak studenou a mraznou,

by srdce víc již nechtělo

pustinou bloudit prázdnou – – –

U rakve Tvé bdí černý stín.

S mdlým okem, tváří dračí.

Mé sny mu růže sypou v klín

a usedavě pláčí – – –