VI. – V zrak duše závoj přítmí pad’...

– V zrak duše závoj přítmí pad’...

Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad.

Tam v stříbře luny rozvíjí

se bílý záhon lilií,

a víly k stonům louten mdlých

v rej pílí v dlouhých alejích,

kde dřímou bájní ptáci.

– Hle, vůně nyjí ze zahrad.

Pojď, půjdem’ květy natrhat.

Tmou víly šílí v tancích svých,

je teskno v sirých alejích.

A zámek v hávu večera

se shlíží v oku jezera.

Sní před ním bájní ptáci.

– Vždyť mužem’ také tancovat.

Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad.

V snech vodotrysk lká večerem.

Spí sivý blankyt s jezerem.

Nech rozkvést, milá, nyvý smích

v mých sněhobílých liliích.