VI. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli

Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli

a ve mladistvém lásky horování

jste hymny psali na nebes až báni,

nesouce v obdiv srdce zápal vřelý.

Jak brzy přísahy jste zapomněli

a malicherným nazvali to zdání,

jehožto svaté, vroucné milování

nadšením plní okruh srdce celý.

Ze srdcí přátel sladký med jste ssali,

a když k vám ruce vztáhli k práci svaté,

zlolajnou slinou jste je oplvali.

Tak sveřepí na klasném poli trávy,

květ pestrý skrývá zrní jedovaté,

jež živnou šťávu zlatých klasů tráví.