VI. Výjev citů měšťanů blatenských

Vítáme Vás sypouc kvítky

V cestu Vaši z ciziny,

Blaze vkročte mezi dítky

V lůně milé otčiny.

Nemoc, jenž Tě otče dlouhou

Trýzní bolně svírala,

Ta i naše srdce touhou

A bolestmi stíhala.

Opuštěný nevesele

Tvůj na nás pohlížel hrad,

Naň jsme, dítky osiřelé,

Smutně zhledly častokrát.

V Tvojich předků starém znaku

Statný rytíř smutně zřel,

Jakby u žalostném zraku

Tajně skrytou slzu měl.

A na hradě v noci tmavé

Kvílil pánu věrný pes,

Až ty nářky pronikavé

Opětoval háj i les.

Na vodách pak Uslaviných

Něžná labuť úpěla,

A na ňádrech labutiných

Vodní lilje slzela.

Jarních posel radovánek,

Čáp se dlouho skrýval nám,

Osiřelť i jeho stánek,

Pak bez družky přilít’ sám.

Vy jste přišli – a hle! v nové

Všecko plyne radosti,

Lepší nastanou již dnové,

Méně bude žalosti.

Zdrávi buďte mezi svými,

Vzdáleni jsouc Adrie.

Mezi srdci upřímnými

Ráj se Vám zas rozvije!