VI. Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku

Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku

a druhou na srdci, jež lásky mukou

se ozývalo hudbou sladkozvukou,

mně kyne bledý stín po zlatém písku.

Jest před bouří. Pták ztichnul ve křovisku,

leč jemu za to hustou pod parukou

myšlenky divné mocně křídly tlukou

o polibcích, o bílé ručky stisku.

Ó markýzi! jak směšným teď jste světu!

Mně líto vás, neb stejné lásky klamy

tou alejí mne vodí v strastí hnětu.

Leč jaký vskutku rozdíl mezi námi?

Vám kadeře zlý víchr zcuchá v letu,

mně kapky deště zhasí cigaretu.