VI. Že musíme se rozloučit, mi děli,

Že musíme se rozloučit, mi děli,

a moje oči při tom zaslzely,

a slze ty a stesk a srdce žár,

to v památní jsem dal ti svatodar;

až omrzí tě, z prsou jej vytrhni,

a zasměj se a do moře jej vrhni,

a zasměj se, vždyť svět se také směje,

když umírá dvé srdcí bez naděje.