VI. Života svátek.

V mateří doušce pod zlatým polem

usedli spolu dívka i hoch;

večerní vůni rozlévá kolem

kvetoucí lípa, zrající hloh.

Z daleka dozněl zvonek již veský,

za hvězdou hvězda vznímá svou zář,

v šeru se prázdné ztrácejí stezky,

vše od tajemství odvrací tvář.

V samotě ladné sladce a němě

dlí okem v oku milenci tam

v zapomínání na tísně země,

na zítřka trudy, nadějí klam.

Ticho! Nechť prodlí v ráji si oba,

všedního zítřka nedbá jich sen;

života svátkem lásky jest doba,

srdce když slaví boží svůj den.