VI. Znak hříchu na čele jak výheň pálí

Znak hříchu na čele jak výheň pálí

a vina balvanem mu duši tíží –

Kain po létech se na ta místa blíží,

kde bratra při oběti rány sklály.

Zří v bázni kolem, zda kde dým se válí,

zda s hrozbou Bůh se z oblaku zas níží...

A touha odpuštění v hruď se jeho plíží,

kde bázeň velkooká host byl stálý.

Tam kvapí bratrovrah, dvě sivé hlavy

kde sklánějí se chaty na zápraží

od tíže dum a stáří od únavy.

Na srdci matky odpuštění hledá,

jež k sobě syna slabou vinouc paží,

zrak v slzách k nebi s tichou prosbou zvedá.