VI.

Pak do spolku jsem dal se v Parokruhu.

Tam šlo mi mnohem lépe k duhu.

Tu a tam přednáška i pana inženýra,

zde stará špína s duše mé se stírá,

odborných znalostí tu mnoho nabývám,

rostu a sílím duševně a nejsem víc už sám.

Někdy se bavíme, divadlo spolu hrajem

a při bengále procházíme dětským rájem,

prociťujeme, kterak zodpovědnost vzniká

v dramatu „Sedláka křivopřísežníka“,

v létě nás zástup obyčejně nevelký

v zahradě hrává při pivečku v kuželky.

Někdy se vypravíme do lesů i na pouť,

nečekajíce na pomluvy, na soud,

slýcháváme je dost neradi,

že, staří blázni, o půlnoci kapradí

do lesů „V Žlábku“ šli jsme hledat živý květ

a že jsme chtěli zázrak uvidět.

Nám dosud září Svatohorská Panna,

k ní modlíme se večer, ba i zrána,

když na kostele zvonek zacinká,

anebo poslední se ozve hodinka.

Nejsme, ó nejsme dosud bez Boha,

bez něho prázdná by nám byla obloha,

v neděli sedáváme při mši svaté,

třebaže na kázání darmo se nás ptáte.

V neděli po obědě zdřímnem nedlouze,

u kuželek se sejdeme pak „Ve Smouze“,

než na šichtu se přichystáme k večeru

a čistě vypranou obléknem zástěru.