VÍC NECHCI BÝT...

Víc nechci být než rosa v květu,

když pad v ni slunce zlatý žár:

tak schyl se krása k mému retu,

v sny žití tkej a v duhy tvar.

Hrsť plnou růží, zralých klasů,

a v duši slunných písní keř,

chci s osudem jít do zápasu,

dím každému: Jen miluj, věř!

Pták na hlohu, jenž perly střásá,

trs malin, hvozdů temných zrak

mně věčné krásy hymnem jásá,

všem volá: K hvězdám, do oblak!

To k blahu stačí, když zřím, v zoři

jak v hnízda padá květ a třpyt,

v mém srdci víno lásky hoří,

chci milovat, chci pět a snít!

Nechť bouře hřmí, nechť strhne v letu

nám růže vichr, věště zmar,

Víc nechci být než rosa v květu,

když pad v ni slunce zlatý žár.