Víc nevím, kdo jsem. Jak se jmenuji,

Víc nevím, kdo jsem. Jak se jmenuji,

kde domov můj je, a má rodná země,

vím jenom jedno, že Tě miluji,

Tvá vlast mne volá, kraj Tvůj k sobě zve mě.

Tu rostu, zkvétám, tu se raduji,

na pyšné skále klíčím jako sémě,

a s vichrem, jenž se zvedá, žaluji,

a v bouři pláči, jež jí halí témě.

Jak protěž bílá, která vzklíčila

na strmém srázu, moje duše snivá

pod chladným sněhem se tu rozvila.

Je ticho kolem, věčný led a sníh...

Jen orel letí, hvězda tmou se dívá,

a zlaté slunce vstává v oblacích.