Víc nevrátím se již...

Víc nevrátím se již v tu svatou zem,

kde plný smíchu byl sluneční jas,

hor na obzorech tichých modrý lem,

za něž mě dálek lákal svůdný hlas,

za pohádkových nocí sbory víl

tančily v rose vzdychajících trav –

při svitech hvězd když tajemných jsem snil

mě skřítků pitvorných lekával dav.

Tu svatou neuzřím již více zem

já, vyhnanec, za modré dálky časů

jenž, odešel, poslušen jejich hlasů.

Mlh minulosti roucha její lem

mi zakryla, jdu v nových zemí klíny,

kde slunce bledne, nocí jdou jen stíny...