Víc pokory v ten zrak

Víc pokory v ten zrak

i tělu svěřenému,

by nesliboval tak,

co rozdat nechce se mu.

Míň zbraně rozvaze,

když o rozum se opře,

co srdce slíbilo,

bez slitování popře.

Víc odříkání v sen,

když na víčka se vtlačí,

ať jsou v něm přání jen,

jež k vyplnění stačí.

A v šíj, jež pne se výš,

kam zrak už nedohlíží,

tu křivku skromnosti,

jež snese všedna tíži.

A míň, Ó stokrát míň

té touhy plamenné,

jež volá hluchým vstříc,

proč jiným, proč mně ne!

Ať ruka do pěsti

ve vzdoru nesevře se

a v dávající dlaň

vstříc lidem rozevře se,

by pohlazení vždy

i květy byly na ní

pro ty, kdo vezmou z ní

a v zápětí ji zraní.