Vichr letí krajem...

Vichr letí krajem, studeno tak v máji,

a ty naše stromy sličně rozkvétají!

Zklamalo je slunce pohledem svým vřelým,

zavřelo se v mraky – běda osiřelým!

Vichr letí krajem, studeno tak v máji,

a ta naše srdce touhou rozkvétají!

Udobři se, sudbo, nerozluč jich, bědná,

vždyť v těch našich srdcích jenom radosť jedna!

Jedna radosť v srdcích, jedno v duších hnutí,

jeden sen – a z něho jedno procitnutí,

a to procitnutí kdyby nastat mělo,

v očích by se tmělo, v prsou by to mřelo.