VICHR V LESE.

Hučící země slévá proudy čtvrttonů

v jednotvárnou, divě nehmotnou bouř.

Sosna sosně vítr sděluje.

Kmen naze prahne k výši, povstalý;

jak břitká smuha mouru nalepen

v oblouku klamném na vzrušeném nebi,

tkví na něžné, prchající šedi.

Těžké kývání všech mocných drv

zajatým tancem, řevem srdcejemným

táhle přisvědčuje k osudu pustotám.

Listuj, vichře, listuj knihu života,

rozevřenou na kolenou mých;

prázdné stránky práskavě obracej!

Přiložíš, vichře, duchová ruko země,

jediné znamení na poslední běl,

přiložíš tam tvrdou pečeť smrti.