VICHŘICE DUCHŮ.

Bouřlivé tažení duchů

vichří před revolucí...

Zoufalý výkřik lidstva

krví chce kvést...

Říše když nejvíce hnijí,

nejvýš kdy vstávají mocní,

nejníž kdy zdupáni bídní,

rebell se rodí:

Kristus jde nebezpečný,

Kristus jde paradoxní,

zachránit přichází Kristus

znehodnocené...

Století každé rodí

nové své apoštoly.

Bouřlivé tažení duchů

nekončí nikdy...

Bouřlivé tažení duchů

do moří třískne a pouští,

roznese hlasy a v města

smrdutá zahřmí...

Hravé je v děsnosti svojí.

Vyzdvihne spodní vrstvy

na svoje ramena vzdušná,

vztyčená mžikem, –

kropenky, kaditelnice,

ornáty s tiarami,

trůny a jablka říšská

do prachu srazí,

s pomazaných hlav smete

koruny, zašlape k zemi,

krvavé hlavy s nimi,

i vražd jich systém...

Utichne potom... Spousty

prohlíží ironicky...

Budoucích dnů zisk ztrátami

předešlých dnů zváží...