VICHŘICE. (V.)

Jdu krajem rozkvetlým, a z hájů slyším volat Lásku jemně:

„Jdi světem sám, svých zraků neobracej ke mně!“

Na prchavost mých květů ustaň básnit zpěvy,

leč ber se v Uměn chrám – tam Krása se ti zjeví!

Jsem pouhý mžik – a vteřinou jest lidské žití,

však Slunce věčnosti na tvoje cesty svítí...

Jsem pouhý polibek, smrt trůní na mém retu,

leč polibkem tvým budiž Krása hvězdných světů.

O ber se nadšeně v chrám Uměn hvězdojasný,

tam najdeš mír a máj – Ráj duše spasný!“