Viď, příteli, že nadarmo

Viď, příteli, že nadarmo

mne trápí tajné obavy,

jak bys mi nebyl více druh,

ten upřímný a laskavý.

Ty mlčíš jen – což opravdu

to nemáš víc, cos v oku měl,

než veselost mi ulétla –

a než mi kabát ošuměl?

Či proto snad mnou pohrdáš,

že srdce mé tak chudé je?

Jen odcházej, však dobře víš,

že zahrabals mé naděje.