VIDĚL JSEM RUCE...

Viděl jsem ruce severního muže,

třesoucí, žluté, plné modrých žil...

V zoufalém chvatu věnec myrty vil

na hlavu Svobody a ve vlas vetkl jí růže...

Spi sladce, pohádko, kterou nám Slunce dalo.

Panenský věnec dobře sluší Ti...

Krvavé růže v kštici zasvítí

nad záři požárů, jichž bylo dosud málo...

Tisíci srdcí vystlali Ti lože...

Krev teplá místo lásky zahřívá

a píseň pohřební, kdo zbyl, Ti zazpívá...

Chraň carja! Bože! Bože! Bože! –