VÍDEŇ. (IV.)

Vlhnou stěny

paláců pyšných – ach, ty smutná pýcho!

Jsou oprýskány, špinavá jich okna

se tupě dívají do kalných ulic,

jak oči slepců blánou potažené.

A po ulicích pádí hlučně auta

ubohá, sešlá, stroje anno kdysi,

a lidé chodí: všecko ustaráno,

vše jakby mělo v hlavě těžký problém:

co dnes, co zítra? Žebráků tu plno

a mrzáků – ti prodávají květy,

pitvorné hračky, zápalky. A jiní

vzít program nutí do jakéhos baru.

A dívky, ženy zpytujícím hledem

každého muže rychle oceňují –

Du brauchst mich nicht zu grüssen – tiše šumí

z rtů mojí společnice.