VÍDEŇ V OSMÉM MĚSÍCI VÁLKY. (II. Předměstí.)

Kde nadšení to z minulého roku?

Kde bojovný žár srpnových je dní?

Marš Radetzkého na rtech, oheň v oku,

prapory ve vikýřích zánovní?

Předměstím chodím. Širé ulice ty

jsou šeré, vlhké. Světlo slunce sem

si nejde lehnout, jen jak rychloletý

se kmitne motýl sotva zábleskem.

A jako stíny jdou tu žluté ženy

a hledí v dál, zkad vidí letět hlad,

a děti smutny jsou a zamyšleny

a neběhají, nechce se jim hrát.

Muž v uniformě kráčí zvolna, dumá,

zrak upřen k zemi, hlavu schýlenou,

jde jako zvíře, které předtuchu má,

že zítra už je k jatkám poženou.

Poskakovaly vrány mladé

za humny polem; Život psí!

Červíčka nikde! Bída všade!

Hnus žít u lakotných těch vsí!

Tu přižene se kavka z dáli

a poděsí je na novo:

Ach, dcery vzduchu! Zlo se valí!

Jde oheň na nás! Olovo!

Jde člověk, vrah všech tvorů plachých!

Je lidí těch jak zlostných včel! –

Ztrnulé vrány vzdychnou: Achich!

Ach, člověk – zlý je nepřítel! –

Stoletý havran tohle slyší,

jenž mlsně zří k nim z povzdálí,

má zkušenosti, rozhled vyšší,

je žitím procestovalý.

Vy nemoudré! Vy slepé panny!

Jak mýlíte se velice!

Je pravda vůbec: naše vrány

jsou pitomy jak slepice!

Vždyť člověk, ano člověk právě

je tvorem veskrz humánním

a přímo – vyznám k jeho slávě –

je dobrodincem havraním!

Je pravda, časem nebezpečný

nám bývá v tiši samoty –

leč dobrodinec, moje slečny,

mít může jisté maroty!

Však teď ten oheň, olova ta,

ty shluky jejich v rovinu –

dobroty míra vrchovatá

nám, nám to strojí hostinu!

Tu koně leží, znám to, dámy,

krev ssedlá, hod to poctivý

i opatří nás zákuskami,

když maso se už protiví!

A neušetří sama sebe

a tak jich kupy leží tam –

no, dobrodinec, ví to nebe,

jak pánbů větších nedal nám!

Leč zbytečně vám žvaním! Věruť

nač čekáme tu? Čas je zlý!

Teď za mnou, prosím! – Roztáh peruť,

a všichni v půlnoc odletli.

Kolik set roků? Zemi zaslíbenou,

zem Krista vyrvat pěsti nevěřících.

A tisíce a tisíce se ženou

a mrou pod sluncem bíle sálajícím.

(Snad do dnes leží v písku bílé kostry,

ostruha zrezavělá, špička meče.)

Ach, zápal vychlad, vládne rozum ostrý,

proud časů leccos do Věčnosti vleče...

Vojsk křesťanských dnes tisíce jdou v dáli

a nesou smrt zas na ty žluté pláně...

Jdou, aby zaslíbenou zem zas vzali,

zem Krista vyrvat chtějí z cizí dlaně.

Jsou smlouvy... Vojenská pak čest a pýcha.

Přítelem Turek... Palestýna – jeho...

A ďáblům všem se třesou smíchem břicha

z grotesky dějin, z vtipu pekelného...