VÍDEŇ. (VI.)

Jsme v kavárně. Dešť vzrost a sem nás zahnal.

Stoh žurnálů před námi rázem leží,

my listujeme. Duše toho města

k nám hovoří z nich. Zatajené hněvy,

bezmocné pěstě, zakalená závist –

oh, znám ty hlasy! Dřív k nám mluvívaly

jen povzneseným despektem. K nám, sluhům,

bezmocným rabům, bědným domovníkům

a odstrčeným pastorkům. Dnes takto.

Od vedlejšího stolu zaletají

k nám trosky hovoru: Ja, Gaunerbande...

die Czechen... Parvenüs... Ah, man wird sehen.

Má každý Hackenkreuz na statné hrudi –

naděje vlasti, studenti to řízní.

Má společnice notuje dál maně:

Du brauchst mich nicht zu grüssen...