VIDĚNÍ NA HŘBITOVĚ

Vzkříšené tajemnou mocí

z hrobů svých povstaly v noci.

Vichřicí hnaly se kolem,

úpěly, vzdychaly bolem.

Bílý háv, kostnaté líce,

ve hnátech držely svíce.

Mlhou a v měsíčné jasy

vířící zněly jich hlasy.

Slavné jak sborové pění

asketů v mystickém bdění.

Zoufalý, vzteklý ryk jeden,

jak by kdos k popravě veden.

Nyjící v tonů mdlých změti,

jakoby zpívaly děti.

Vášnivé, jásavé, šťastné,

jak v smrti shledání krásné.

Hnaly se kolem tak nocí

vzkříšené tajemnou mocí.

Všecky ty jásoty, mdloby,

od věků jež spjaly hroby,

celé v nich lidstvo se chvělo,

vášeň, cit, rozum i tělo.

Vichřicí hnaly se kolem –

A já svým chápal je bolem.