Vidění v lese.

V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky

jaký to pohled milý

v blažené volnosti chvíli!

Nad hlavou loubí šeré,

v duši vzpomínky tisíceré

a vůkol ptačí písně a zvuky;

vše milo: volnost, jedle i buky.

V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky

duše má tiše se dívá,

kdo že to v cestě mi kývá,

kdo že to na mě volá?..

Má duše už mu neodolá,

v srdci zní divné, tajemné tluky,

k zemi se kloní jedle i buky.

V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky

kdo že to v ústret mi přišel?

Kdo kýval, čí hlas jsem to slyšel?

Kdo vstříc jde v říze bílé?..

Ty, ty’s to, moje dítě milé,

květ růží sněžný vzít mám z tvé ruky

zde mezi jedlemi, zde mezi buky?

V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky

přišla jsi pro mne, Lilo?

Jinak, ach jinak dřív bylo?

Tvá ručka po mně sahá,

nuž půjdu s Tebou, Lidko drahá,

ve věčných duchů pluky

do oblak nad svěží jedle a buky!