Vidění.

Ve kraji Tušení jsem leh’ si do trávy,

snil štěstí pohádky. Má duše, Lohengrin,

na Elsu čekala, by v sňatku posvátném

s ní klekla před Graalem lásky nejčistší.

Dech vůně nových Žití vzduchem chvěl...

Sen věků budoucích mi náhle v duši sáh’,

nad hlavou zjev mi křídly zašuměl

a v duše zrcadle jsem uzřel Vidění:

Své touhy objetí jsem zdvihl žíznivě

a z révy starých snů jsem víno píti chtěl.

Tak blízko nade mnou táh fantom nocí mých,

sen posvěcený duší sbratřených,

tak nízko nade mnou se vznášel archanděl – –

a přec zas ulét’ v mhy, Gabriel Tajemství...