VIDĚNÍ

Ze zlata hrady na západě planou

a slunce hasne v nachu červánků,

do květů pestrých horké slzy kanou,

jdou do chat lidé s hlavou ustaranou,

jdou tiše lkát při svitu kahánků.

Ze zlata hrady na západě hoří,

kde Krásy bohyně se vznáší trůn

a v palem stínu hradu na nádvoří

spanilá děva s junem silným noří

svou duši v zvuk souladných strun.

A z výše cimbuří zní hlahol zvonů,

jež lásku, mír a jaro hlásají:

v to zdola mísí tisíce se stonů

a bestií řev, které ve svém skonu

do krve lidstvo ještě drásají.