VIDĚNÍ

Spatřil jsem sebe

v měsíčné desce

stříbrně hladké,

zjevil se sobě za zpěvu srdce.

Zářil jsem, líbal svou duši.

V nejvyšší lásce

splýval jsem s nebem.

Do pusté síně řine se světlo,

svítící bystřina v srdce –

blaženě vnořuji ruce

do světlé lázně.

Z duše mé klesá

stříbrný závoj –

Otvírám okno.

V prostoru povadlo světlo.

Do síně temno se valí.

Na zemi leží

střepiny zrcadla snění.