Vidím-li štíhlý strom,

Vidím-li štíhlý strom,

jak k nebi hrdě ční

v úsvitu červánků

i v bouři půlnoční –

jak tebe zřela bych.

A vítr ve větvích

když zavane,

myslím na polibky tvé rozdané,

cos dal mi jich.

A když se šumot jeho utiší,

je mi, že brzy sluch můj uslyší

slov hudbu vzdálenou,

jež nade mnou

se v hlas tvůj promění,

za všechny strasti mé,

jež prošly samotou,

mne odmění.

Jdu v lidí les...

Čím je mi všechen dav,

když zrak jej rozliší?

Jen jeden vidím strom,

jak kyne na pozdrav,

strom ze všech nejvyšší!