Vidiny.

Sedí pacholík v úvoze,

ve vlhkém hraje si písku,

budky klene si na noze,

staví si pískovou vísku.

Slunce v obloze mocně plá,

do úvozu parno leje –

z písku se budka sesýpá,

- pacholík se tomu směje.

Z pacholíka se jinoch stal,

písek nemá proň již vnady,

hříčkou jinou se zaujal –

v povětří staví si hrady.

Však děje se mu zase tak,

jako když stavěl si budky,

čarovný zjev mu klame zrak

a kácí se zase v ssutky.

Budova snů tu odevšad

se sype jak zříceniny –

však – klesl-li jeden vzdušný hrad,

již staví si jinoch jiný.