Vidiny.

Sedí mladík na pohovce,

bafá z dýmky hezky líně,

a v tom „dolce far niente“

počne snít o drahé Míně.

V obláčku, hle, dýmu vidí

spanilou tu její tváři,

vidí, kterak z oka temna

hvězda jemu lásky září.

Vidí se s ní na Žofíně

v přestrojení na redutě,

tančí s ní a dvoří se jí,

vzdychá sladce: „Miluju tě!“

Nahoru pak s ní se vede,

v hodině to odpočinku,

jídlem, pitím častuje ji,

tu svou drahou „kolombinku“.

Když tak vedle ní tu sedí,

krev se vínem rozehřívá,

myslí již, že blaho ráje

naň se z dáli pousmívá...

V tom se obraz rozeplyne –

jaká lekce mravokárná!

místo Žofína se jeví

v dýmu – c. k. zastavárna!