VII. Bych stróphu naparfumoval víc k pietě Tvojí,

Bych stróphu naparfumoval víc k pietě Tvojí,

co činit? Dím: Cybely nebyl čím jen hold,

by blud již jiné visage byl ženy.

A proto vůně květů pstrých blíž schvívám.

Se v pokles bráním vznosu adorace,

na čtyry strany světa točím roli,

buď objektivnější. Neb jisto, jednotvárnost

ni v lánu Haemu nemůž’ příkaz být.

Nemůž’ být popíravá uniformita

ve látku meditace, reverie.

Kultura každá vítej v sklenník Pierry.

Soužití vítej s božstvem, kontinuitu.

Niť spojitosti s nadpřirozným. Z dávna

obrazy šeru ve hvězd věnce jasu.

Elysejské jest věčně samotvořivé.

Je víra plodností, vznět mystický.

Zahojní rethorikou ret, kde žďá, kde touží.

Projádření je pstré, však božstvo jedno

a jeden um. Nestrannou netlumte,

korrektně soudíc, rovnost pláti božstev!

Co posvátno je davů exaltaci,

sugessci nedotčeno nechte ve svatyni!

Mnohotné přerody, obrody zvlní

kdy Gai líc, se na amulet víry neodváží.

Co nejvíc zmahá, usvědčí, dokumentuje,

je massy kohese a vroucnost věřícího.

Symbóly, signa, idóly se vystřídaly,

vždy v svatostánek srdce lidské zbylo.

Co vsadit v ně a intrónovat slavně v spíš?

Hle, v ženství věčném forma učištěná!

Však není náhodným snad experiment,

to nesměrná záslužnost prokázaná!

Tak oradostňující mám odsvit v líci

altáru lampy, hvězd kruhu božské cróny,

že k písně zleštění víc jasu třeba není.

Neb jedno nebloudí a nad vše váží.

To kontinuum světů a ves Gai kmenů

mi imponuje, jedno společné.

To třídění je pravé bůžků, věr

za doktrin přiznání i explicací.

Tak lásku pouze ve všem zlišuji

a favorisuji, tož světů máti.

Ta missí je, cílem i určením a v klad

k otázce každé v shodu odpoví.

A proto prostředkující vzal básník roli

a intenci se její podrobuje.

Na místo korálů přezpívat můž’

ať adorant si zpěvník madonny.

Vždy kontrast větší, mnění spor by, odpor rvavý

byl, poddajné a měkké nebýt struny.

A ptá se, zaslechna jak v odvěť canon hlasů,

kultury v triomf mariánských, Pierro,

není to slávských chochytek tvých chant?

V dóm Slávy v tah a průvod? Mílci svatí

ať tíhnou stopou jich! V devoce projev barda

co zbývá ještě, mním?

Jak Mojžíš, v prach líc, vyzout sandály!