VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.

Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.

Co cítili jsme? Závist, nenávist.

Nejednou udeřils nás do tváří.

To divné světlo v očích zazáří.

My zapomněli jsme. A ty jsi rost.

My sloužili, jak byla povinnost.

Včerejšek zabit je, vše jiné dnes.

Tys ubožší, než za dědinou pes.

Každý ho s křikem žene ze dveří,

ten spílá tvrdě, jiný udeří.

Podivně času běh se obrací:

Ty psanec jsi a my jsme žebráci.

Tvou bídu vidím. Jas v ní nesvitne?

Je těžko míti srdce soucitné

a těžko míti srdce kamenné.

Těžko říc: ano. Těžko říci: ne.