VII Cítíš moji lásku, jak Tě obejímá?

Cítíš moji lásku, jak Tě obejímá?

Na perutích touhy letí k Tobě tiše

hvězdnou nocí skvělou, když Tvá duše dřímá,

celuje Tvé oči v hrdosti a pýše.

S Tvého čela jemně těžké chmury snímá,

u Tvé hlavy sedá, přelud bájné říše,

Tvoje ruce drahé ve snu drží svýma,

paprsk luny oknem padá s nebes výše.

Zdá se mi to jenom? Leč té jedné chvíle

spočinuly oči skvoucí luny bílé

na Tvém bledém čele, na Tvé snící tváři.

Byl to záblesk světla – aneb úsměv štěstí

kmit’ se jako paprsk nenadálou zvěstí,

ozářil mne celou, prolinul mne září?