VII.) Opět sme pospolu,

Opět sme pospolu,

Vzdávat Bohu chválu,

Bratří! zde se naučiti

Zákon Páně, a cnost znáti;

Toť jest křesťanů povinost,

A naše důstojnost.

Strávili sme šest dní

V prácech, tento nyní

Sedmý Bohu obětůjme,

Ze starostí se probůďme;

Mysl bůď roztržitosti

Prázdná, srdce zlosti.

Tentoť jest den Páně,

V němž mu sloužit věrně

Máme bez ošemetnosti,

Bez faryzejské vlažnosti,

Jako sluší na křesťani,

Bohu posvěcený.

V ten den Bůh svět stvořil,

Zem, nebe ozdobil

Nejkrásnějšími tvorami,

Y rozumnými duchami;

A ustanovil každému

Cýl stvoření svému.

Když všecko dokonal,

Cžlověku život dal;

Slíčil ho k obrazu svému

Uděliv mu dar rozumu,

By ho poznal v skutcých divných,

Své dobroty plných.

To veliké dílo

Učinil z ničeho,

Všemohoucým jeho slovem

Staň se! všecko šlo svým řádem,

Jeho mocy se podivme,

Moudrosti se klaňme.

Vděčně mu děkůjme,

Že jeho dílo sme,

Že nás řídí a zpravuje,

Každého dne obživuje,

Y dnes sme zde shromážděný

Z jeho dobrodiní.

Zhledni na dítký své

Bože, otče, tu sme,

Vzýt z ruky tvé požehnání

Na všecka naše jednání;

Na tebe se spoleháme,

O pomoc voláme.

Ať naše pobožnost

V nás rozmnožuje cnost,

Které sme se zavázali,

Když sme křest Krysta přijali,

Pomni, žes nás za svý přijal,

Nám skrz něj milost dal.

V čem sme minulý Dni

Zhřešili nehodný,

Odpůst Pane milostivý,

Odpust otče dobrotivý;

Hříchů našich litujeme,

Lepšit se budeme.